Labyrint

Labyrint

 

Pomáháš mi zapomenout

na smutek, když mráz všechno spálil

tak rád chtěl bych zapomenout

na chladný déšť, který se náhle vrátil 

 

Zbavím se posledních pout

když bílé páry v nebi hynou

najdu své duše ztracený kout  

a labutě s hladinou v tichu splynou

  

Do mých žil se láska znovu vlije

pak vrátí se ty sladké melodie

a všechny tóny, co v srdcích hrály

když my dva, v podzimním listí, jsme se smály 

 

Slib, který jsem ti dal

pro něj já tak dlouho žil

víš, v těch chladných chodbách

tam sladký ideál, ve střepy se proměnil

 

Vnímám to jako němý film

můj svět barev někam odplouval

znělo to jako temné básně rým

to vryp nicoty ve mně zůstával

  

Byl to labyrint z bílých stěn

a ztracené cesty směr

 chodník z jehel na bosých nohou

tak rozmazaný byl můj svět

když na rtech já měl snad tisíc vět

a nevěděl, že skončit lze s tou zvláštní hrou

 

Padám a ztrácím vše za maskou svou

vstávám, věřím v tvé doteky, co něžné jsou

S tebou

S tebou

 

Držíš mou dlaň, a já bořím tu zeď neviditelnou

barvy, zvuky, tóny, teď tak jasné jsou

S tebou

S tebou

 

(Hanuš Šparlinek, 26-27.5 2013,inspirováno melodií skladby Alone)