Už dlouho

 

Už dlouho jsem necítila

tvůj dech

sladce vonící

po rozpálených

uhlících

ten co v srdci mém

opatrně šije

steh

zůstávající

na roky věčné

už dlouho mi nikdo neřekl

jak mě miluje

aniž by věděl proč

to jen ty to umíš

tak jedinečně

 

už je konečně zase

na koho se usmát

a splynout jak trávy lány

s tvýma očima

tam kde jsou psány

ty kouzla

a nevím které z nich

mě tak dojímá

že podléhám

tvým mořím

a nechávám si

od tebe na hrudi

vyvrásnit pohoří

nad sopkou když tluče

 

překonávám strach

odevzdat se ti

do náruče

co o činech

místo slov píše

a zůstat nutí

 

a když tu nejsi

přichází tiše

ten pocit chybění

ten který vypovídá

 

 

 

o   d v o u d u š í s p l y n u t í …