Osamělá
Osamělá
Přišla noc, město šlo spát,
z komínků kouř začal se drát.
Vzpomínky na tebe, mysl mi halí,
každou noc bez tebe, propadám se v dáli.
Jako ten kouř, rozplynu se v davu,
jsem zase tou, co vidí na všem vadu.
Proto Tě prosím, podej mi svou ruku,
ať zase můžu, jít po tvém boku.
z komínků kouř začal se drát.
Vzpomínky na tebe, mysl mi halí,
každou noc bez tebe, propadám se v dáli.
Jako ten kouř, rozplynu se v davu,
jsem zase tou, co vidí na všem vadu.
Proto Tě prosím, podej mi svou ruku,
ať zase můžu, jít po tvém boku.
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
TiskKomentáře
Pěkné, leč chtělo by to doladit, zvláště první dva verše - například to drát působí příliš tvrdě a nezapadá do celkového konceptu... A třeba tenhle verš je zase krásný: "Jako ten kouř, rozplynu se v davu,
jsem zase tou, co vidí na všem vadu." :-)
06.09.2013 10:26:44 | Dorimant
Já moc psát neumím, ale co mě napadne to napíšu a nějak nad tím nepřemýšlím :)
16.09.2013 21:17:28 | Just_me