Smutnej Špilas

V černých brýlích klopím hlavu
mířím svými kroky nahoru
v dáli v šedém obzoru
rýsuje mi země Pálavu
nebe unaveně zívá
je podzim, brzy se stmívá
čekají mě delší večery
děsím se otázky
jak zacelím po tobě mezery
šeď rozráží čáry z letadel
i já si létal v oblacích
teď tu stojím, dávno bez křídel

Petrov se hrdě tyčí do výše
neúnavně hledá cestu do mraků
mámí mě kouzlo všednosti
města zbaveného zázraků
vidím potisící tenhle kolorit
jsem ho víc než syt
ale až dnes
vdechl mi do očí klid

paleta barev se krátí
tma s větrem se tu žení
veselit se nechci, půjdu domů
vybírat tvé vlasy z povlečení
zvedám hlavu, těším se na tebe
spěchám zpátky dolů z kopce
musím ještě za naší láskou
pohřbenou v kapucínský hrobce