Osudem již nezapovězená s reparátem z l...y

I přestože osm a půl roku uteklo.
Věrnost svou já dále v srdci hýčkám.
A velmi dobře rozumím svému důvodu.
Nesetkala jsem se s upřímnějším mužem.
S pocitem důvěry se na Tebe obracím.
Etika i etiketa, dnes již netuším jaké bylo to tehdy mocné kouzlo.
Má mysl, rozum, srdce ví, kde mohla bych opět volně dýchat a snít.
Emoce i tajné šifry nás až na liter svedly.
Lidé ze školy nemuseli nikdy chápat důvody a různé profily na tomto serveru.
Ambicioznost žen a sebevědomost mužů mohly být jen divadelní masky.

Zvolna přemítám o přijímacích zkouškách, nástupu ke studiu, svěřování se jen a jen Tobě, knižním veletrhu, o své touze i vědomí, že tenký led a jeho křehká hranice překročit se nesmí, o hodinách dějepisu, ve kterých leckdy nebyla jsem schopna dávat pozor, nešlo to, o zmatku ve své hlavě, i o tom zda studentka může býti v něčem učitelkou, proč jsem se snažila jiným pomáhat a sama na dobrotu doplatila, na druhou stranu vím, že minulost svou ani Tvou již nezměním, avšak reparát by jsi mohl znovu zkusit složit...

Cítím Tvou sílu a svou slabost dodnes, jenž byl jsi pouze jeden, ale tehdy jsem se ohromně bála, dnes se nebojím a našla jsem odvahu vyznat se z lásky k Tobě, aby nemusel se s výčitkou obracet v hrobě...

Myslím to úplně vážně bez nadsázky a lhaní, tak snad již věříš mně...