žít život, co jsi mi vzal

nechtěla jsem ublížit tobě ani sobě

snad jsme se narodili ve špatné době

nikdo mi nevezme ty pocity vzrušení

nezapomenutelné srdce bušení

 

nejradši bych se rozeběhla k tobě

jen ještě jednou to zažít, jen jednou se roztříštit

o tvé rty, shořet ve tvém dechu

 

nemůžu si pomoct, ale

doufám, že bys mě neodmítnul

že bys to chtěl tak jako já

nechci být už rozumná

chci si vzít, co chci

chci, abys to byl zase jednou ty

 

čím je to tak výjimečné

proč je to tak zvláštní

s tebou jsem plná vášní

s tebou je to nekonečné

 

 

nenávidím tě!

tvé chování, tvou nadřazenost

pocit, že jsem hloupá

že se chovám

sebedestruktivně?

 

nechci ti být lhostejná, nechci se změnit v nic

zase se vrátit ke starým časům, které tak bolely

řekni mi důvod, proč na mě nebereš ohledy

řekni, proč si za to můžu sama

řekni aspoň, že na mě nezapomeneš,

že jsi mě neoklamal

 

vážně nechápu, jak to děláš, že to potřebuju psát

jak děláš z mého života jen rozmazanou šmouhu

nechápu, čím mě tak dostáváš – na kolena

čím ve mně vzbuzuješ takovou touhu

 

chtěla bych to umět necítit, být taky nad věcí

chtěla bych to neřešit, nemyslet, nedomýšlet, nepřemýšlet, ne-

prostě NE

 

já už nemůžu takhle dál

 

žít život,

co jsi mi vzal