Konec, bez naděje

 

já píšu a ty čteš,

ale je to k ničemu, jako tehdy

zase jen ignoruješ

všechny moje prosby

nelituješ

 

a já se v tom zas plácám

pohltilo mě to

nevyhnutelně

 

to, co jsem neřekla, to jsem napsala

to, co jsem neudělala, toho jsem litovala

tak zase kus mého srdce

skončil ve tvém koši

zbytečně

 

jsme jako dvě planety přitahující se k sobě

nevyhnutelná srážka

tu bolest jsme si předpověděli

a přesto jsme do toho šli, nezastavili to

 

 

            cítím tvůj pohled na mých rtech

            vidím chtíč ve tvých očích

            vem si mě, vždycky to budu chtít

            ten pocit, kdy svět se točí

            kdy tě můžu jen pro sebe mít

            slyšet tvůj přerývaný dech

            oddat se vášni, co nás spaluje

            dotýkat se tvé krásné tváře

            ještě, naposledy

 

 

zvládnu to líp než minule

smířím se s tím a půjdu dál

je to náš osud, to on si to přál

náš konec

další a možná ne poslední

tak to prostě je

konec

bez naděje

konec

 

už to nebudeš muset číst

nechám si to pro sebe

stejně mi to nejde

tak co na tom sejde

nechám to být

nezasloužíš si už ani řádku,

když o to nestojíš