Tichounce..

To není šál z tkaného hedvábí

To se mlha z rozmaru usadila

Na hřebenech mých hor, jako motýl

a s lehkostí polibků

odtéká do údolí, do polí

kam štěstí dovolí

A když klopýtne, padne do lesů

to jehličí polije smetanové bílo

a koruny stromů jsou prostřeny k večeři

čisté, slunkem zdobené

Jen ptáci, černí koráby

křídli proplouvají kol

a kormidly svými

čeří mléčnou hostinu

Štěbetavci, dětští netykavci

kazí dojmu

I přes pocit slepých očí

nás to našlehané cosi

nutí srdcem na svět nahlížet

a byť i jeden člověk jediný

ten moment krás ucítí

zazraky stanou se

skutečností