Směle do prdele

Lidé, lidé, lidé!
Nechte mě umřít v duchu klidném.

Proložím to smělým slibem...

Že nebudu na obtíž, o čem mluvím, dobře víš.
Já sním, ty sníš.

Snad se v něm zahledíš..

Jak rád bych Ti přál,
to snad, kdybych šlechetný byl král.

Žárlím na Boha, který s Tebou denně promlouvá.
Na vrabce v parku, co věnují se námluvám.

Vzpomínám a proklínám.
Pláču a závidím hodinám.

Jejich ruce s časem spojené,
snad sečtou i ty rány zhojené.

Ležím tu vedle Tebe a Ty spíš,
mezi námi pevná mříž.

A s naší láskou, s tou je kříž...