Vílám souzená

Vílám souzená

 

Pod skálou,

kde potok v mělčinách písku ztrácí se

a v kapradí modré vážky vzduch rozechvějí.

V lese tak tajemném až se dech tají se,

v travinách tam, kde laňě postávají,vílí hlasy znějí.

 

 

Ve hvozdech tmavých , kde jeleni hřmí,

na lukách provoněných , zvonky zní.

Při bouřkách tmavé nebe pláče Les voní,

v hnizděti ustlalo si ptáče.

 

 

V modřínech tak silných, ptáci hlavu složí

Na cestě chodí a přec nešlape po ní.

Tělo tak ladné , že sotva vidět je.

Vlasy dlouhé spletené v nich ros krůpěje.

 

 

Pod skálou sama panna stojí.

Šaty smáčící v potoce, jí plují.

Dlaně její lehce dotek jediný.

Pročesal ty lesní hlubiny.