Ideál

Každé ráno když vstávám
a novému jitru vstřícně mávám
Hned vzpomenu si na tebe
Krásnou jak to ranní nebe

A ač nejsem nyní po boku tvém
Cítím tě v horoucím srdci svém
jediný tvůj dotek mi schází
co hřeje jak slunce když vychází

Stýská se mi po něžných slůvkách
stýská se mi po drobných půtkách
Co mezi sebou jsme žertem vedli
žabomyší válku spolu svedli

Nebylo poražených nakonec
a srandy bylo víc než kopec
poté usmíření plné neřestí
a opět slůvka jen o něžnosti

Zas a znova topit se v tvém pohledu
a na čas kolem nebrat žádného ohledu
řítit se s tebou střemhlav dolů
však jediné hlavní je že jsme spolu

Pak tvé vlasy, jak vodopády lesklé
snad hřích říct že jsou pouze hezké
když ležíme v trávě neznaje času
lechtají mě na nose tvé pramínky vlasů

Jediná škoda z celé té idilky
není představa tvé rodinky
spíše že ty sama jsi jen představou
a mou prosbou na život nemalou