Uortsep Uoksál

Dýcháš mi na rameno, rty se zapomenou.

Chutě v zásnubách malují světla v tmách,
Odhodí temný háv, s barvami jak pyšný páv.

Stíny opustily kletbu a teď svobodné jsou
Mizí v Slunci, jdou svou cestou.

Obcházely ves i město,
nyní vydaly se za nevěstou.

Vystřídány dobrou sestrou, Láskou Pestrou.

Tou vlnou opředenou touhou,
pro mnohé záhadou pouhou.

Kdo poznal ji, ví a bude chtít s ní být,
stále to cítit a mít, ruku v ruce držet se a žít.