Děkuji

Proč někdy je tak těžké chtít,
a zároveň tak lehké snít…
Proč někdy je tak těžké být,
a nikam vlastně nemířit…

Trápím se a trápím Tebe.
Mlčíš a já jsem ta, co mlčí též…
Moje srdce mě tak strašně zebe,
když říkám:"Nezdržuj se, jen už běž“.

Už ale neprosím, abys nešel daleko...
Část Tebe bude navždy se mnou.
Býval jsi mou pastelkou
s barvou, co dokreslila naši duhu…

Býval jsi světlem mým, moji láskou…
Na Tebe jsem se těšila…
Moje tvář je skryta za maskou,
protože s Tebou já jsem zhřešila.

Vím, že neuvidíš moje slzy,
vím, že už neuslyším Tvůj hlas…
Moc to bolí, strašně mrzí…
Krutá realita je tu zas…

Nevím, jak žít bez Tebe,
nevěděla jsem, jak žít s Tebou…
Teď už sama dívám se na nebe,
sama musím tohle zvládnout…

Možná nevím, co teď, co bude dál…
Ale nelituji.
Pro mě ten čas za to stál…
Tobě já děkuji...