Bez Naděje

  

 

Oči se klíží,

  jak stále do tmy vzhlížím.

 Snad se tvůj pokoj rozsvítí.

 

 Aspoň spatřit tvou siluetu

 v kompletu ze sametu,

na boku stonky od kvítí.

 

 Vím byl jsem blázen,

snad mi jednou prominou,

 až pročtou si mou knihu hříchů.

Co naplat, když mi říkáš:

"běž si za jinou!"

 Vím dobře, zranil jsem tvou pýchu.

 

 

Tak co ti brání,

zmizet už před svítáním?

...a s tebou bolest palčivá.

 

Možná, tam někde v hloubi duše

se ještě plná nůše

bolavé lásky ukrývá.

 

Vím, to se říká,

že čas rány zahojí.

Jindy však všechny mosty spálí.

Co když, až jednou půjdeš

v bílém závoji,

já budu jenom koukat zdáli?