Trpím potichu…

Na co vlastně čekám…?
na tvoje slitování…?
pekelným mukám,
mé tělo se brání …

Až na dno jsem musela sáhnout,
na dno propasti té nejhlubší…
Naděje a víra měla zhasnout,
ty jediný jsi, kdo nic netuší…

Došla mi síla uvěřit v naději,
utápím se v dávných dobách,
zavřít tu knihu tajů měla jsem raději,
trpím potichu,
namočená v tichých slzách…