Čekám, až odejdeš
abych mohla jít
ukojit své touhy
Chci, tolik chci
vidět zase úsměv ze dna čaje,
Onen úsměv,
při kterém roztaje
i ten nejhutnější z ledovců
Toužím
po tvým hřejivým náručí
a po vůni
která se rozlije v mých žilách
a prozáří
každou částečku
mého zjizveného těla
A pokaždé
když pohlédneš mi do očí
zoufám si
a doufám
Kéž bych šanci měla...