Neštěstí

Celé dva dny se cítím podivně,
nemohu zapomenout na tebe,
na ten tvůj úraz a na vše ostatní,
na ten smutek a na to zklamání.

Co se ti to jen stalo?
Proč se to tobě stalo?
Proč né třeba mně?
Proč se za to cítím zodpovědně?

Mám tolik otázek, ale odpovědi nepřicházejí,
snažím se najít cokoli, nějaké jiné vysvětlení.
Je to snad Boží znamení,
nebo jen mé prokletí?

Slzy se mi hrnou do očí,
protože ty teď nebudeš moct hrát
a doku tvé trápení neskončí,
nebudu se já moct ani pousmát.