Smutný klaun

Stojím před zrcadlem a hledám vysmátého chlapce
Který tam kdysi byl
Místo něj vidím tvář smutného klauna a herce
A nerozumím tomu kde je,kam šel ?

Kdysi býval tam někdo kdo se pořád smál
Kdo se uměl radovat
Ale teď jen ten
Smutný klaun

Kterého dostihla časová osa
Krutá realita a unava

Ale smutný klaun je jeho pravé já
I když dělá jakoby nic
Pořád se snaží smát
Sám topí se ve svých myšlenkách

Marně utíká a ochranu hledá ve svém vlastním stínu
A bolí ho už každé nadechnutí a vydechnutí
A do pekla posílá smsku , otevřete bránu 
Ve sněhové vánici zmizely jeho sny

Pod mramorovým kamenem iluze
A štěstí se rozpíjí jak kaňka od inkoustu
Nebe je zatažené 
A už ví,že zázraky se nekonají

Kolikrát ten chlapec ostatní podržel
Tolikrát pomáhal

A klauna bolí milovat

Pochopil , že život není lehký
A lidi jsou zlý
Věnoval city a odměnou mu byla dýka v jeho zádech
A zase se zamiloval a tentokrát pro změnu do tý nepravý 
A je ve svém nitru uzamčen a uschován 

A byl smutný klaun
Byl jen obyčejným 
Šíleným a bláznivým příběhem
Ničím výjimečný,trochu člověkem

A příběhy končí
Tak jako klauni mizí
Tak otevřete ty brány
Démoni nabírají síly 

A kolem Vrána proletěla
A klaun

Zmizel
Nemiloval
Nehladil

To láska ho už nehřála 
To láska z jeho života odešla
Nebyla ruka co by ho pevně svírala
Nebyla Víra