Divně troufalá

Z nebíčka nám čouhají mraky,

lidé si jen tak pálí a jsou jich mraky.

Troufá si ten, co soudí nás, draky,

že prej vyrábíme samé braky.

 

Jen ten, co oheň ho nepálí,

zná pocit pochvaly.

Ten co v rajské omáčce plave,

sněden skončí s údivem.

 

Proč zrovna s tebou já toužím být slepen,

ti nevysvětlím slovy, jsem pocitem veden.

Ten pocit mi radí, bych růže nakrad,

a tobě jen dokázat, jak moc tě mám rád.

 

Byla bys tou, co 'chtěla' mě zkrotit,

a svým světem mě za ruku vodit?

Ptáš se jaké k tomu jsou důvody,

proč rozhodnut utonout neskočím do vody?

 

Jsi pro mne napořád zoufale dokonalou,

to ty jsi mě nahlodala tou písní svatou.

A můžu ti říct, že přes bračí díla,

budu tě slavit, budeš má Víla.