Láska

S láskou to bývá,
jako na horské dráze,
nahoru a dolu,
to dostává Tě do extáze.

Večer ulehám s tím,
že se z toho vyspím,
ráno špatně od žaludku,
víš co tím myslím?

Plaveš si v tom krásně,
jako ryba ve vodě,
a pak najednou,

„žbluňk!“

a mácháš se v záchodě.

Jeden den je krásně,
pak se všechno zničí,
zaslepený láskou,
nevšímáš si jak pomalu Tě ničí.

Láska je nejkrásnější cit co život Ti může dát,
ale nemusel by si jí zase k sobě zpátky brát.

Žít jako v pohádce ?
A co bych z toho měl ?
Pohádka ta skončí,
a já bych jen trpěl.

Láska má smysl jen pokud je opravdová,
taková, která i po smrti trvá.

Co je to vlastně láska?

Snad mysli poblouznění,
umí dělat šťastným,
ale svou náladu často,
a rychle mění.

Už po staletí je tady,
a zůstává stále,
zaklepe na dveře,
my pozveme jí dále.

Radost ti dává,
ale umí i brát,
zařídí,
že už nikdy se nebudeš smát.

Umí být krutá, ale i krásná,
a proto je ta pravá tak hodně vzácná.