Kolibřík..

Víš lásko

Posílám Ti dopis za dopisem

Do schránek

Do komor Tvého zámku

S nečitelným rukopisem

S nadějí, že ho jednou rozluštíš

 

‚// Pro Měsícův klidný spánek //‘

 

Zpívám Ti písně

Do oušek

Falešně, pravé i falešné

Možná o tóninu výš

Možná od dvě níž

Ale od srdce

Víš?

 

Od konečků prstů

Do špiček řas

Kolik je tomu již dnů

Kolik..

 

Ach

                Ach..

 

 

Ve vchodu bude hlavní úklid

Tak smyj z nich zas jednou prach

Ať Tě vidím takovou, jaká jsi

 

Ach..

 

Kolikrát jsem se již na prstech napočítal stům

Postavil bych dům

Ale já ne

Já stavěl něco pevnějšího

A tak šel čas

 

Jako žebřík

 

Jako tichá voda

 

Jako žebřík

 

Jako tichá voda

 

Jako radostná óda

 

Na rtech

 

Jako žebřík

 

Jako voda, plynoucí voda

 

Co mi mezi prsty občas protéká

Prosmýká  

Postavil bych z nich vor

Abych Ti porozuměl   

Od první šprušle

 

Triviálně

Od základu, až po oblaka

Vesmírně

 

Tam kde spíš

Naslouchal bych i vodě

 

Naučil se rybí řeč

Vyslechl bych lekníny

Žabek slova i mušle

Leč ..

Slova nám už nestačí..

 

I když je proud silnější

A mává s námi

V mžiku nahoru a dolů

Tak rychle

Jako křídli třepotá sám

Kolibřík

 

                               Kolibřík..

 

Třepotá..

 

Co svým kouzlem i Slunce naláká

Do tance i do pranice

Do pařátů i do náruče

A do všech směrů se v mžiku rozptýlí

Jako první sněhová vánice

Po nos posledního sněhuláka

 

Sněhuláka..

 

Když nám chlad do oken huláká..

Já bych…

                               Já..

 

Jednou rukou držel bych svět a druhou

Tebe

Jemně ale pevně

Za ruku

Než se ztratíme jeden druhému

A víš, že já to nedopustím

To radši půjdu zpět

Na začátek písmenek našich vět

Aby hlas našich srdcí mohl

 

Kvést? Rozléhat se..

V tichosti, až se kůže rozechvěje

Ten pocit, když víčka sklopíš

A tvé tělo se v pláči rozesměje

 

Peřeje nás semknou

Dva  v jednoho

V ten čas se Ti odevzdám

A ty budeš na věky mou..