Až si jednou zajdu do kavárny
bez Tebe budu někdo jiný,
duši dám do zastavárny,
srdce olověný
Vyškrábu do oken bílého dne
epitaf osudu,
o lásce která se po růžích pne,
uvězněn do sudu
Popelavého strachu,
který jsem neupálil,
v samotě zrnka hrachu,
které jsem neuchránil
Odlétly vlaštovky na jih,
já pročítám Tvůj dech
zatím se ještě tají
Ti rosa na křídlech
Poskládaná ve mně sníš
a ráno se i probouzíš,
jsi má vlaštovka z papíru,
krása, kterou nechytíš,
mám to s Tebou ale kříž,
umírám pro víru
že neznáš jižní kraje, Lásko
o takováhle "šuplíkové o strachu z lásky" platí obzvláště Heideggerovo, že
ÚZKOST ODEMYKÁ.. /zde je klíčem k vděku,obdivu..zamilovanosti../, probouzí
do Světla vyznáním opravdovosti/ neboť bázeň srdce nezamlčuje/...
22.08.2014 18:22:12 | Frr
....Krásná...ty Tvoje vždycinky brnknou o vnitřní strunky..../úsměv/.Ji.
22.08.2014 12:01:50 | jitoush
Takový křehký strach, který spíš zkrášluje a nadnáší, než dusí... Pěkné obraty :-)
21.08.2014 23:43:10 | Amonasr
bez tebe budu někdo jiný...je dobře že jsi to věděl...že to srdce vědělo...úsměv.z.
21.08.2014 23:10:22 | zdenka
Láska nezná cizí kraje,
láska nehledá bohatství z Nemanic,
láska má jediný domov, který najde
ve světle zřítelnic,
toho druhého.
Láska zůstává, jen lidé se mění.
ST tvé básni, za krásné počtení. :O)
21.08.2014 22:13:27 | Tichá meluzína
Děkuji za milou návštěvu. ST za Tvůj krásný komentář plný pravdy, Meluzínko :o)
21.08.2014 22:28:22 | Akrij8
To s vyškrábáním epitafu je krásný obrat :o) Pak bych "vypíchla" ještě několik obratů, ale to bychom tu byli dlouho, takže to zkrátím: Je to krásné celé...
21.08.2014 21:50:05 | Elisa K.
Děkuji Ti, Eliško :o) To jsem napsal než jsem začal chodit se ženou, měl jsem tenkrát strach se vázat po velikém zklamání. Nu a dnes mám takový nostalgický večer a našel jsem to :o)Je taková jednodušší, ale vyvolala vzpomínky, na to rozechvění, kdy se člověk bojí a zároveň sbírá odvahu:o)
21.08.2014 22:04:57 | Akrij8