spící milenci

tišina nocí novou závěť

chvatně dopisuje 

oči jsou v ní čluny

kotvící nad hlubinou

s milostnými výkřiky

a v tělech výzva k milování

mezi prsy zachvěl se jeho ret

jazyky vpadlými do klína

milenci sblížení na dotek 

zapomenou, že nebylo a není 

světlo co právě zhasíná 

a polibky dosáhnou k rozednění

že hořící oheň byl přeskočen  

i na její prsty zatnuté

v bílém prostěradle 

po noci ráno si vzpomíná

ale dvě spící těla ta nevnímá

samo jen stín mezi nimi a dnem