Sen
Sen
něžně se vkrádá
znavená usínáš
v okvětí růží
Už přětěžký kříž
mu pokřivil záda
a Kristus
může umřít
Na ústa napad
Ti bílý sníh
by více nezazněla
z úst milá slova
Jaká že cena ?
Ach, třicet stříbných
jen malá odměna
a zrada Jidášova
Už dozněly vzlyky
panny Máří
zmírá ji touha
po svém dítěti
Co na tom že
něžnost s krásou se tu páří
když i králům
jest přisouzeno...
Mlčeti
Komentáře (13)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Báseň plná člověčích pocitů, před kterými se nelze schovat ani ve snech, krásně jsi všechno slovně vykreslil, smutek, bolest, pokoru i kousek naděje prosvítá, pravdu máš, jsme smrtelníci.
18.01.2015 02:35:19 | carodejka
Ano to tys me tentokrat velmi spravne pochopila... Snad se tam toho veslo jeste tolik, snad vic nez sam tusim... Dekuju moc... :-)
18.01.2015 02:39:21 | Madanik
je to pro mě smutný, moc velkých slov... spíš silných... ale myslím, že právě tobě je přisouzeno promluvit :-) a pak .... kdo ví...
27.11.2014 00:23:45 | zelená víla
Vidíš a já si zase myslim že nikdo, ani já a ani králové nemusí říkat vždy všechno... I mlčet je někdy umění...
27.11.2014 00:25:44 | Madanik
řečnická otázka.. a co mlčením povíš?? pokud chceš slyšet odpovědi mluv, ale pokud máš ty, kteří ví a kteří mluví mlčením, mlč...
27.11.2014 00:29:20 | zelená víla
Mám rád jak umíš vždy něco říct a donutíš mě zamyslet se no .-) A dík Tobě mám teď pocit že vážně co říct mám... Děkuju .-)
27.11.2014 00:37:33 | Madanik
obé je umění, umění mluvit, umění mlčet... naslouchání není vůbec špatné, ale upřimně jen u někoho... já jsem tišší, nekřičím, když je hlučnější společnost, naslouchám, leč vnímám... a něco bych občas raději neslyšela... ale říct třeba jen pár slov v pravou chvíli a tak, že že je to pochopeno, je správně... umět promlouvat k davu a cítit odezvu a pochopení, je umění... máš co říct, jen sám sobě málo věříš, to říkám jen proto, že tě znám ... trošku..
27.11.2014 00:42:25 | zelená víla
:) cítím v tom vnitřní pointu.. Pokud se pletu omlouvám se.. Krásně napsané :)
26.11.2014 13:52:34 | Barčík