milenci jsou jedním tělem
a nejblíž jsou si v posteli
spojeni i rozděleni vším
co mají dovoleno v lásce
která vyčkává i spěchá
my dva spíš jako blíženci
jsou slova k nimž jsme dospěli
jak vypálený popel ještě hořím
a stejně nepřestávám ptát se
tvé kráse proč se stále kořím
a proč mi z tebe srdce buší
a tvé tělo nemůže být s mým
kam až mě vstoupit necháš
a čeho sám se sotva odvážím
ty jen mlčíš a já láskou
zase propadám se v hoři
jsem kolmý útes v moři
a často bývám zasněný
jsem ztracený jak řeka
ve dne v noci hořím
a za slovy tě čekám
když pro tebe se píšu
s milostnými básněmi