K NAROZENINÁM
V půlnočních kalužích vyhlížím meteor
poslední autobus minul zastávku bez znamení
lampy už pohasly
a stěny domů obrostlé břečťanem
zahalil plášť studené noci
Choulím se chladem v mrazivém prosinci
jen láska, jakkoli bolavá
hřeje mě kdesi hluboko v srdci
nechce se rozplynout v zapomnění
Co nás dva spojuje
jsme jak dvě okna
hledící na sebe přes rušnou ulici
přitahující se skrytě
za bouře na sebe metáme blesky
zrcadlíme se v sobě při svitu slunce
nikdy se však spolu nesejdem
v společném bytě
Čas běží
uhání rychleji
než Velký vůz po dráze z mraků
zkouším se přimlouvat
u mocné Venuše
ať se mi skutálí z oblohy dolů
abych si pro tebe
mohla přát celičkou kapitolu
nebeských zázraků
Abys ses nevzdával touhy a lásky
Abys vzdy vycítil správný směr na rozcestí
Abys měl v duši pokoj a štěstí
Aby tvé jediné vrásky
byly od smíchu vějířky
Tolik ti toho přeji
a ještě mnohem víc
Dát ti však mohu
jen tyhle neumělé verše
od špatné básnířky
Aido jsi skvělá,neboť píšeš srdcem.:-)
27.12.2014 23:35:29 | Malá mořská víla
Díky, Malá mořská vílo, Ty mně vždycky uděláš radost! Pokusím se přesvědčit srdce, aby teď novém roce psalo, tak jak ho slunce hřálo. A snad se povedou samé veselé verše!
30.12.2014 00:06:13 | Aida