Až pojednou

Až pojednou tvé hebké vlasy

Pohladí můj líc

Rozezní se v hlavě hlasy

Ať roztouženým plným rtům, vyjdou ty mé vstříc

Ať v přenádherném tónu strun, uchované v klavíru

Promění se můj klín v trůn, a tvá touha ve víru

Přepisujíc zvyky lidu, o lásce a věrnosti

Ať má ústa mohou v klidu, líbat ta tvá s věrností

A šeptající v přítmí v koutě, šeptající slova ta

Že zakázaná láska k Tobě, tou věrností je zavátá

Až pojednou tvůj pohled stane, a pronikne mi do duše

Nezadržím slzy slané, a volat budu retuše

Jež popraví kus hříchu chtíče, jež odvolají vábení

Lákajíc mne do tvé říše, sladkých slůvek mámení

Jsi mi větou nedopsanou, bez tečky a bez konce

Slibným světlem budoucnosti, dnes zářícím jen lehounce

Mořem lásky bez pobřeží, útesů či obzoru

Sopkou vášně plnou touhy, nemající dozoru

Opileckou dlouhou nocí, však s přenádherným ránem v den

Kdy probudím se po Tvém boku, jež pro mne bude zaslíben

Až pojednou ti stanu čelem, a udržím ti pohled v tváři

Pohladím ji, políbím, a ráno budu hledat v snáři

Význam fikce ze snu noci, kdy jsem spal sám – bez Tebe

Snář odpoví mi plnou mocí , že s Tebou mne mráz nezebe!