Možná

Víš,když se jehličím procházím a všude padá sníh,
víš,když tě úsměvem okouzlím a ty si přeješ víc
víš,když žlutavé paprsky slunce hladí moji tvář,
když měsícem si přeješ být,cítit jeho zář..

víš, když vzpomínky tvoří listy knihy popsané,
když láskou s rubínem vzkvétá srdce tvé..
Když slzy mi z očí padají
jako perly mořského dna

když bojím se, ach bojím odjet do neznáma..tolik bojím se

Když strach se mnou mává, a ty mě hladíš ve snech mých,
když však oči otevřu, zbývá tající jarní sníh...

Co tvoje rty šeptají a co cítí srdce tvé?
To je skrytým tajemstvím na dně ukryté..

Na dně moře leží v zrnkách písku mušle..mušle plná vzpomínek,
mušle plná citů..

Zvedni ji jako sklenici čiré vody,
zvedni ji a nebo se ztráty vlastních sil..
V lásce jsou dva, dva..když křídla ztratíš, tak tě podrží..
dva, když strach tě zchvátí, tak tě uklidní..
dva

Až pokvetou jarní kvítky možná konečně si uvědomíš..,
že křídla nemáš, že ti něco chybí

Až pokvetou petrklíče a zlatý déšť tě oslní,
možná pochopíš, že nemůžeš být bez ní..
možná..

Až zlaté kapky deště budou padat na zemi, možná uvědomíš si, že miluješ ji
víc než sis kdy myslel...

možná..