Až pokvetou petrklíče a sníh bude tát

Co se ti ztrácí ve tváři a koho proklínáš?
Proč tvé oči září a proč se usmíváš?
Proč za masky schováváš svoje oči,
proč tak těžko jde přečíst, co se zračí
v nich..

Co vídáš ve vzpomínkách a na co myslíš celé dny?
Co znamenat, co měly moje zvláštní sny
kdo ví..

Co ti hýbá srdcem, a kde je naděje?
Co se stává zvykem a kdy sníh roztaje?

Až pokvetou žluté kvítky, co jaro otevřou,
možná uvědomíš si ztrátu velikou..
Až pokvetou petrklíče a sníh bude tát,
možná s hlavou v dlaních pochopíš, co je to milovat
Možná..
Snad..