lehké tahy uhlem

 

 

 

na počátku byla řeč očí

jako prolnutí dvou cizích bodů

jako náhodně zachycený signál

z nitra čisté ženskosti

která ani po tolika letech

nejde zapomenout

 

skloněná nad propastí času

kde láska plyne mezi dvěma světy

na soutoku věčnosti

po mlhovinách vzpomínek

z ticha tichem vrásníš

 

zatímco já ponořen v barevných řekách

maluju své dávné obrazy

a škrábu další ornamenty

jako jeskynní malíř

po stěnách tvého srdce

v odlehlých koutech

lehkými tahy uhlem

 

a pokouším se chápat

zvláštní nesrozumitelné chvění

které mi dává každá šťastná chvíle

strávená s tebou beze slov