Navždy bez křídel
Navždy bez křídel
Víš...vlastně si říkávám, kde své kouzlo máš
a co ti dává sílu jít
Víš ..vlastně si říkávám, že tam uvnitř musíš tolik hnít..
Na tisíc kousků srdce rozlámané..
Ale je to vůbec srdce? raději se nechci ptát...
Tak jako Mršina, tolik slavná báseň
když očima čaruješ a vlastně umíš jenom lhát...
Víš...jako had, když škrtí svoji kořist,
a růží omámit dech bys mi chtěl...
Víš, tak jako když had spoutá svoji kořist...
zůstat navždy uvězněná, navždy bez křídel...
Víš...vlastně nevíš,
ve vzorcích ses ztratil a silně přepočítal
Tvé srdce kamenné na chvíli povolilo okovy
a až bude se déšť snášet nad Innsbruckem
pak uvědomíš si svůj čas...čas prohry
Životní
Že tvá duše černá jako nejtmavší noc za hranicí polárního kruhu
Že tvá duše černá jako nejtemnější hlubina v Tichém oceánu
Je
Už dávno vím
A upřímně doufám
Že tě víckrát nespatřím
Byť by sis to tolik přál...
Komentáře (0)
Doporučit
TiskKomentáře
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.