Posetá hvězdami

Kráčíš prachem městských cest,
chci unést Tě do luk a polí.
Jak po nebi tělo poponést,
když gravitace touhy skolí.

Tak ze Tvých pih postavím Velký vůz,
když na obloze chybí hvězdy.
A každá z nich bude jednou z mých múz,
ač kopřivami zarostly vjezdy.


Spálím se znovu
pro ten pocit,
že spatřím hvězdu
v bezhvězdné noci.

Slunce už usíná,
barví Ti vlasy,
z odstínů ohnivých
planou Tvé krásy.

Uvíznout v pohoří,
tam zemřít žízní,
když plamen rozhoří
touhy, co trýzní.

Spálím se znovu
pro ten pocit,
mít svoji hvězdu
v bezhvězdné noci.