Když Do Tvých Dlaní Můj Svět Vkládám

.
Třinácté komnaty
jsou modráskové lucie

i byt či nebyt
co ti je

Slunce mráčkova smí chladně svítit
němému u břehů
vodě na líci třpyt

orosí lávky pro něhu
zachytí
dotek víry když niterný úsvit
je ještě na říčici?
.

I já vlčího léta míval jeho chvil
a nedokázal rozeznít ani tu lidskou větu

o cestách podél řek
o ženách..ostrovech
kde mořské zaslíbil…

Ten polibek
nás unášel i dál…

K první bezstarostné
Ke stínohrám vážek tyrkysového kmitu
vždyť první jsou navždy i když mi život kousne
nebeský prohlížeč v zrcadlivých tmách

měsíc pomněnkových..
osudného jsi tu

Jsi tu?

Víš mrak bývá někdy mák

Změní je v otázku
nejsem
ba ani neznám svitu

a odpověď jasná…signály kouře od bouřek..

Nezhasne nikdy strach

.
Tiše vracívám se času v klávesách…
Snad oheň by mne vzal..
i plamének se bojí
až orientu nebe hledá
nás po pokoji
nás v ledovém kraji
kdy zeptala ses
její
zdali zmrzlá sóla šeptávají
a když je život..chytí
do dlaní
na oknech duše kreslí mráz
chvěje alabastrové snění
v šepotech aksamitu
zdali ona spojí
ty a já
uvnitř i navenek

…
neměla bys růži…
na bázeň?
na pohlazení po vlasech
na tající se dech?

neměla bys prosím chvíli
když je v srdci v zimě nocí…
když víš
o Lucii
…