zas sedím potmě u kostela

Anotace: .

jak většinu svých děsných rán

a kolem na mši proudí těla

oblečená do pyžam

v jednom z nich jde Boží dcera

měnit vranám obvazy

a svou minci pro pátera

pokládá mi pod jazyk

kdyby jen chtěla se mnou ztratit

víc než jen peníz na dlani

dám jí své tělo na hraní

a budeme zas oba svatí

i před sebou ji ochráním

Autor vrbák, 06.09.2015

Přečteno 409x

Tipy 27

Poslední tipující: Kyška, básněnka, Akrij8, MishaX, jitoush, enigman, Jan Voralberg, MARKO, Kett, Loveless, ...

Komentáře (7)

Komentujících (7)

Komentáře

Prej pozřem sebe sama, stejně jsi ryba a já rak, sedím s tebou na schodech od pyžama, nematka boží, jen ze všech vran mám frak...

06.11.2015 06:52:52 | básněnka

hm,zajímavé pojetí a obrazy,rád poznávám Tvou tvorbu

26.10.2015 18:33:21 | Akrij8

A máš taky pyžamo u toho kostela?

07.09.2015 23:28:46 | MARKO

co jí dát světlo...

07.09.2015 12:56:55 | enigman

Neobvyklé spojení, asociace i pointa ... pěkné :)

06.09.2015 21:56:03 | SheSolitude

Ráda tě čtu :-)

06.09.2015 21:49:03 | Kett

..u kostela bývá příjemně...:-D ST

06.09.2015 21:45:14 | Frr

Uživatel