jèanel

znáš ten úsměv
krajin lásky
když sluneční ti hřeje

kde přechází mráz

v počátcích křísící děje
nitkou štěstí drží nás

znáš ten zpěv
momentů jezer
večerních křišťálů

hvězdám křídlí dech
ač letíš pomalu

nač nebeské koráby jak rozdrcený kmín
co tichá voda přidá
do spirál věčných vin?

a nakonec
bída
za pár slz třpytících?

pár tich co ještě před chvílí
šeptaly něco si přej

aby se ztratily
ve vesmírném větru
a sníh na cesty ztrácel milování

v ten čas procitne anděl

jeanel

jiskřivý dotek
aby ze srdce prosvítával
ve jsoucnech věřících
pro křehkost tvé duše
pro něžné nevýslovné přání