Den usmívá se ústy slunečními,
listnáčů háj se pestře obléká,
v lučavce touhy rozpouštíme splíny,
chlad podzimní nás pranic neleká.
Jen Ty a Já, toť význam má teď pouze,
ať zběsile si kolem pádí čas,
jsme jenom My, líbáme se zas dlouze,
a plamen vášně plápolá již v nás!
Nevnímáme, jak život kolem plyne,
když poupě Lásky náhle klíčí v nás,
však než-li pozemská pouť naše mine,
chci do skonání milovat Tě zas...