Na silnici

Potkal jsem ji na tiché silnici
- měla jemné řasy z brokátů.
Odpuštění i viny, se stínem i jasná,
to všechno mi z ní připomnělo lásku.

Potkal jsem jí na stéblech trávy,
houpala se na nich a volala mě k sobě
a její vlasy v přetichém západu
splynuly s barvou ospalých stromů...

Kývala se na miskách vah spolu s nocí
a já jsem jí tiše zastavil.
Spolu s Měsícem líbali jsme ji na tvář
a neprali se o její city.

Potkal jsem ji na tiché silnici
a mysl splynula s barvou polí.
Až přijde úsvit, stane se mou řekou
a do náručí vpluje s jemnou hudbou.

S vůní květin a pološerých stínů
slyším v hlavě její tichý hukot
Je horoucí i klidná, se stínem i jasná,
je noc a den, je celý můj svět.