Zlatovláska

Já, poblouzněná
ač zavázána jinému
hříšné myšlenky mívám
jako osud by nás k sobě přidělil
možná o tom jen příliš snívám

Svým pohledem mě svádíš
úsměvem mě očaruješ
mé koutky lačně cukají se
i svírá mě něco při žaludku
do úzkých mě přivádíš

Verš po verši
jako zakázané ovoce
tohle bych neměla
avšak nemohu se ovládat
úsměvem mě očaruješ

Blouzním si svůj sen
o tobě a o mě
o nás
ač zavázána jinému

Je to vzájemné?
Jak se mám v tobě vyznat?
Jak se mám v sobě vyznat?
Vždyt já si jen sním svůj sen

Co od sebe očekávám?
Co ode mě očekáváš?

Nikdo nezná odpoveď

Zlatovásko má


Myšlenka za myšlenkou
promrzla i poslední řasa
s pomyšlením
že tě aspoň mžikem oka spatřím
Zlatovlásko dlouhovlasá

Já, ač zavázána jinému
nemohu odolat tvé kráse
omráčena každým tvým pohybem
každým tónem, který vyzní z nástroje strunného
na něž jsi mistrem

Neměla bych
vždyt jsem si vědoma faktu
že poblouzněná jsem jen
i patříc jinému

Cestou domů
ač teplo mi není
slunce zmizelo již za obzor
i temno je všude
nemám ponětí, či vysvětlení
jsem zmatena
něco semnou asi bude

Další den se vyjasňuje
pozdní příchod školní
pročpak asi
tak krásně mi je
když zahlédnu tě

Zlatovlásko