Soumrak květu

Za noci v neonovém svitu
budem dvě siluety citů.
Temná obloha nad námi,
já však hledím do Tvé tváře,
jež je posetá hvězdami,
v ochromení z jejich záře
chci být Tvým lístkem okvětním
a obejmout Tě po soumraku.
Po ránu stále ještě sním,
zmizelas v noci plné mraků.

A já čekám, až se mi rozedníš.

Vždyť Ty víš,
ať dál či blíž
vždy ucítím
Tvou vůni o níž
stále sním.

Zaprší,
Ty budeš duhová,
rozpité stíny půjdou k zemi
tiše.
Naději si víra uchová,
i když včecko zní jako
marná klišé.

Moje srdce vyskočí
až do Tvých řas,
kde bude krást
pohledy ze Tvých očí.

Stále sním
a Ty jsi stále s ním.
A já o Tobě stále sním
a Ty jsi stále s ním.