DRŽET PAPRSKEM SLUNCE

holubičko sivá
k čemu mi vznícený hlas u ohně
zakletý oř nebojící se u koně
a most
s námrazou na rajských

má milá
k čemu mi puntíky rtů lákavých
v kouři loví marnosti

měl bych sepsat modrosti
než budou mizet v žaláři bez not
a se slzami pro minulost
dát jíní věrnost
jak pohled na dekolt
odtřpytěným snům

zamávat jim v dušičkový čas
než vnikne v srdce z tich

* jen setmělé vlaštovky
* relaxují v houfu na dotecích
* co sotva zaletí pro dívku z paneláku
* unášející melodii vstříc v oblacích
* návratů jitření
* pro rozličnost lehoučkých barev draků…

ale má psí nalézá
že láska jako trám
je někdy pěkně těžká traverza
a na ní
zkřehlé šance ve zhýčkaných tmách
jsou hlavolamy železa
co sváří se v náladách

jak lucerničky na řetízku
mak vlčí nouze
nezamkne mne v návyky
přijít si v ní pouze na loučení
nedám ruce
od červencové vzpomínky

štěstí s křídly temných mraků
na podzim jasní soumrak
těžký pseudonym
ať deště zvoní
na listí vzkazy - zrcadlivý dým

aby culíkatka okatá
našla rtěnku
políbena stříbrnou mlhou?

postávám venku
u cizí hřbitovní zdi
chci uprchnout z evropského lunaparku
zas a zas obehnaného střepy ze skel
kde již nejsou lidé
se srdcem na dlani
neboť dlaň obtěžkána majetky
drtí zlatým kladivem
i neuchopitelné jsoucno

a já přejdu
to sám s odlivem
ve dvou
že dnes mne dostala
i každý měsíc
kdy chodí žádat
rozpolcená duše
pro okřídlenou závrať

až ji v básni vin
uvodím v poezii
nezůstane stín
jak návykově žiji?

co s kruhy pod očima
utýraných citů
ve štěbetavých temnotách?

nepřecházet v pocit slunce za úsvitu
a mít v očích žáry červánků
mizející v páru
ať navždy zpěv srdce
čte fialových rtů
drkotem života
že i básnířky ze sněhu
nejsou ojiskřeni?

ano
vím to je ta samota

v níž vločky něhy já rozcuchal
rozfoukal
a teď jsem sama voda
večerní tichota
prosící o nápěv lásky

vy zlomky poztrácených dnů

proč doufal jsem doufal
v opětovném nachu
proč stalo se vězením volného otroka
jehož psí hvězda v dálce se mihotá

pomni ty můj krachu
člověk člověka poodvál za obzor
když chybí mu lístek
lidství
klíč

v lidství
každý den je jiný
vždyť s novým ránem
přichází okamžik zázrak tvor
hroutící mé staré světy
pro nové hvězdy
a má oceánská víra
holubičko sivá
šeptá vodě
má milá
pojď z těch pekel
pro život
vzklič

* promiň ale já už musím pryč