Patří nám noc

Vím, že už je pozdě, noc se kloní k ránu, 
Únavou klesají víčka a každý svou hranu,
Už dávno překonal- copak děláš vzhůru? 
Nechal jsi snad noční můru,
Aby ukradla tvé snění?
Zatímco se tu ztrácím v zapomnění, 
Nemůžu uvěřit, jak minuty se krátí, 
chceš-li je spočítat, dlouhé připadají ti,
objevil ses náhle ve stínu dveří,
A přesně na páteři,

zanechal mi otisk své dlaně, 
když jsi zašeptal, tiše, odevzdaně,
Ať svícím dovolím ještě okamžik plát.
Nechal jsi vteřiny o zbytky tmy soupeřit,
noc však ještě nekončí, protentokrát. 

Zamkni všechny dveře na tisíce západů, 
O pár hodin spánek tvůj já nyní okradu, 
a krok sun krok svůj ti budu věnovat,
Celý svět zpomalí, až budeme tancovat.
Jediné, co máme, jsou střípky téhle noci,
vládkyně mých dní, máš mě ve své moci, 
Uvězněn jsem, bezbranný a bez pomoci, 
V jemnosti tvých rtů. 

Buď mi mou lucernou, světlem v stinném kraji.
Paní všech tónů, pokud sliby něco znamenají,
Pojďme tancovat- vstříc daleké přítomnosti- 
Nech naše kroky utvářet cestu věčnosti,

než protentokrát bude pryč, nad ránem odchází,

A nám zbyde jen přátelství plné prázdných frází.