přání srdce...

Kéž bych tvojí květinou mohla být já,
protože mé srdce jen bolest prožívá
a jen jediné přání uvnitř sebe má.

Chce milovat a být milováno
a do srdce tvého být znovu zváno.
Tak aby nám už navždy bylo přáno,
vtisknout si polibek každé ráno.

Chce si vzít zpátky své štěstí ztracené,
opustit dny bez Tebe bezcenné.
A zapomenout na denní splín,
kdy místo tvých úst už jen déšť líbat smím.

Chce všechny chyby pro Tebe napravit,
aby mohlo zase začít zvonu žít,
dřív,než to slunce u svítání,
dřív,než vyschne kapka rosy ranní,
dřív,než mé srdce znovu zraní,
chci cítit jediný dotyk tvých dlaní.

Vždyť přece navždy budeš mé srdce mít,
odpusť mi myšlenku,
že chci s Tebou snít
a své sny si vyplnit.