Padající hvězda

Dnes v noci nebudu moct dospat

a není cesty, jak se z toho dostat.

Až ve chvíli, kdy tě uvidím,

spadne ze mě strachu stín.

Že jsi skutečný a že se mi nezdáš.

Je to, jako když padá hvězda.

Člověk ji vidí a záhy už ne.

A potom neví – je to skutečné?

Ano, jako když padá hvězda – to jsou chvíle s tebou.

Člověk sedí v trávě, čeká, nohy ho zebou.

A potom ji konečně uvidí, jak oblohu ozáří.

Je to jen okamžik, co stačí i kapsáři.

A pak je pryč, a ty nevěříš, že jsi tu hvězdu opravdu spatřil.

Nebo tě snad jen zrak šálil?

Nešálil, byla tu, a ty to víš.

Jen tomu pro tu pomíjivost nevěříš.

A stejně jak s padajícími hvězdami

je to jak s našimi společnými chvilkami.

Jsou tu a za chvíli zas ne.

A i když jsou tak nádherné,

víš, že je máš a za chvíli už ne.