Ateliér

Maloval jsem ji
tolik rád
ve svém starém ateliéru,
když z věžních hodin odbila
osmá
a stínem se ploužily paprsky
slunce, které šlo spát
pozdě a unaveně
rozlilo se do pokoje.

Do hrnečků
schovala se její vůně
a smyslnost se vpila
do skicáře
který nikdy nevyhodím.
Když maluji,
její pohled mě svádí
do stěží uvěřitelných
intimních póz.

Do vlasů
zamotala se jí celá Praha
a cinkot tramvají
zněl trochu dekadentně.
Maloval jsem její ústa
a soustředěn
myslel jsem na její prsty
zapletené v mých.
A tak jsme seděli...

Pak vstala
a líbajíc mě, mou malbu
vyhodila na prostydlou dlažbu.
Co by tomu řekl
jistě překvapený Picasso
to si mohu jen domýšlet.
V nás pak bylo ticho
i přes hemžící lid
tam venku.

Ať přijde
ještě jednou
znovu ji chci malovat
bez barev
bez šerosvitů
a s cudnou představou
že ji opiju hroznovým vínem
které jsem koupil
jen ve svých představách.