Anotace: někdy se situace tak strašně náhle vyvine, že člověk nestíhá ani zírat...třeba ve 3 ráno...(napsána 1.4.2016)
Tak jsme se konečně sblížili
a co z toho teď mám
naše cesty na chvíli se zkřížily
na srdci hluboký šrám.
Naše těla v noci tak hřála
políbená andělem nebo snad ďáblem
ještě dnes s tebou jsem se smála
teď slzy do očí derou se náhle.
Co jsme to jenom udělali
vždyť bojíme se jít zase blíž
to jen touze jsme se vzdali
ve společném objetí našli skrýš.
Spojily nás nízké pudy, vášeň snad
bylo to tak krásné, že sotva jsem dýchala
nyní jako bych měla ve svém těle zkrat
všechno na pospas bych ti vydala.
Můžu jen doufat, to možná ještě svedu
že nebylo to pro tebe krátkodobé bláznovství
však za úsměv svůj schovat nedovedu
jak potají se ke mně vkrádá zoufalství.
Chtěla jsem jen abys zůstal
na kratičký okamžik byl můj
přála jsem si ochutnat tvá ústa
a teď, lásko, při mě stůj.
Tak napsala jsem ti báseň zas
však co s námi vlastně bude
ukáže až čas...