Obratníky

Měla jsi oči utopené v soli,

v mezirtmí probořenou hráz,

zlámaná v křídlech světlušek

fosforescence neklidu,

umírat dá se pro cokoli,

nejlépe pro to, v co věřilas,

přesýpáš zítřek na písek,

skřípe Ti v zubech bez důvodu.

 

Vějířník, který svou tvář skrývá

rozlomil srdce do dvou skýv,

netaktní v taktu střemhlaví,

bezklidnou řekou obtočená

po střepech do naha chodívá,

úplněk spletl jí copy z lip,

penízem, který nezrezaví,

láska má odřená kolena.

 

Vykoupím lásce okamžik

pro Tvoje ústa rozklížená,

máš úsměv Mony Lisy

a celý vesmír usnul v něm,

narovnám páteří obratník,

když s úsvitem se zrodí žena,

jsem stromem plným mízy

a ty jsi podkvětem,

 

vírou a  budoucím plodem.