Nebeská přítelkyně

Tlukot perutí překryl hluk z ulice

v divokém rytmu bijí a bijí.

Snad chtějí uniknout

v panice

temnotě ve které žijí.

 

Roztáhnout křídla

cítit sílu větru

opřít se o něj

směle vyrazit

nechat se unášet

vyprávět světu.

 

Chci jenom žít 

nechci se zastavit.

 

Ta bílá holubice

sedává před oknem na věži

vrací se ke mně nocí za úsvitu.

 

Těžko tomu lze uvěřit.

 

Touha ukrytá v okamžiku

když natáhnu ruku s pšenicí

ona mne pohladí

zazpívá píseň blahobytu

pak ale křídly zase udeří.

 

Rozvíří prach

křídla opět bijí

mé srdce tluče na poplach!

Zůstaň tu se mnou

ještě aspoň chvíli!

 

Že už se nevrátíš,

to já má strach!!