DNO
DNO
DNO
proč láska bolí nejvíc
když se už nemá o koho opřít?
snad že její hloubka
přišla o své dno?
vím
že bys mě mohl bolet i víc
dík za to
že zůstáváš mým dnem
já z bolestivých snů
jen odřezávám kousky na modlení
aby se mi už nikdy nikam
znovu nepropadlo
Praha, 25.6.2016
https://www.youtube.com/watch?v=M_VCbnqbwwA
Komentáře (34)
Komentujících (14)
Doporučit
Tisk
Pro jedno kvítí slunce nesvítí.Jdi dál, a rozhlížej se kolem sebe, co kvítího, a i možná i krásnějšího, kol Tebe.
28.06.2016 17:36:38 | Jeněcovevzduchukrásného
To je sice fakt, ale člověk se nemůže donekonečna jen rozhlížet - je třeba si chránit i to, co za to opravdu stojí ;-) :-)
29.06.2016 10:45:29 | Amonasr
No, není to asi jen o rozhlížení.K lásce, pevné lásce musí být vždy dva.Tak, že i kdybychom se sebevíce snažili, rozhlíželi, nemusíme ji najít nikdy.Je to osud(osudová láska?), štěstí?, náhoda?, co z toho nám ji pomáhá vybrat?Ať si každý vybere sám, já věřím v osud, v osud jako takový.
29.06.2016 19:23:42 | Jeněcovevzduchukrásného
Tento názor se mi líbí. Je sice pravda, že rozhlížet se člověk může pořád, ale záleží kolik dnů má za sebou a nebo před sebou. I z toho rozhlížení může bolet krk a nepřinést nic. Takže pokud někdo kvalitní vedle nás je, je třeba o něj bojovat a také nezapomenout na to, že to nemusí být samozřejmost.
Takže báseň vyvolala velkou diskusi, takže stojí za to...
29.06.2016 15:29:08 | JSJ
vzbuzuje v člověku hromadu pocitů.. chvíli na mě působí zmatečně, pak ji zase chvíli chápu a pak jsem zase úplně v háji a mám pocit, že je plná rozporů.. nechci tě tu ale hltit svými myšlenkami nad ní.. vlastně stačí jen ten pocit zamyšlení..
ráda jsem tě četla
27.06.2016 19:03:52 | Amelie M.
Láska bývá zmatečná, plná rozporů, neuchopitelná i nepochopitelná - díky za zastavení i zamyšlení, Amelie :-)
27.06.2016 20:55:41 | Amonasr
Já odřezala kousky s modlitbami, pro staré dny, co zůstaly s námi...napověz nožům, ať se lesknou, napověz prstům,ať zas tlesknou, napověz hloubkám s mapováním, napověz dechu unikáním, napověz myšlenkám, ať se ztratí, napověz ztrátám, ať vše vrátí...já odřezala kousky s modlitbami...
26.06.2016 15:08:55 | básněnka
Hm....kam až můžem padnout kde je až ta hranice úplného dna a je dno vždy k odrazu na hladinu.hele mám deprese to je počasím nevím jak u vás ale u nás prší ;) jinak jo pohoda kdyby ses ptal a já tu nebyla :)
26.06.2016 12:19:14 | xoxoxo
Tady bylo celý den už docela hezky - určitě už je i u vás a je doufám i po depresi... ;-) I ta snad má vždy nějaké dno, od kterého se může odrazit - jen ho nahmatat a nezpanikařit při tom... :-)
26.06.2016 18:42:28 | Amonasr
...kolik má dno pater a dveří, někdy možná projdeš až na druhý břeh...
26.06.2016 11:36:08 | Philogyny1
opírám se o samu sebe...snad nebe...ruku podá...ptáče urousané...v klín svůj schová...úsměv.z
26.06.2016 11:27:23 | zdenka
Bez opory v sobě samých bychom toho spoustu ani neustáli - tam se v posledku ukrývá ono dno poslední záchrany, když nám kamsi zmizí ta jiná... Díky, Zdeno :-)
26.06.2016 18:37:26 | Amonasr
...dna jsou jak pohyblivé písky.....Ty sis a mnozí na jedno ze svých sáh,
ale možná,že ani netušíme,kam až lze spadnout a odkud se dá zase vylézt
na světlo......líbí se mi Tvá báseň....oslovila mě,a tak si ji
s dovolením uložím.......Ji.
26.06.2016 11:26:27 | jitoush
když se propadne dno - vznikne tcunami a ta zpustoší naše břehy...:-D* ST**
26.06.2016 10:56:22 | Frr
krásný nápad, máš pocit, že hlouběji už jít může, přece na druhý den bolí víc, klesavý pocit bezedna ...:)*
26.06.2016 10:26:39 | Ragnell