Unavený východ slunce

Za záclonou se lehce

rozprostíral tichý východ slunce

a jen v místnosti panovalo

napětí, které rušil

náš těžký dech

Polibky jsi umlčoval můj pocit

viny a nechával procházet

pokojem moje vzrušení

a letmý dotek prstů na zádech

chvění, sten a lehké prohnutí

v zádech

Rty klouzaly všude na kůži

a do východu slunce zbývalo

pár unavených chvil,

ale v našich tělech energie

přibývalo.

Den usínal a mě před temnotou

kryla jen tvá košile...