mlčeli si tichem hvězd
ze sevřených rtů
jim stoupala mlha
loučení
nebylo už ani o čem snít
nejvejš
v té hodině spících soch
ze stromů krápaly
ozvěny usychajících slz..
.....a zimní dech na obnažených větvích promění ozvěny loučení v průhledné
drahokamy hrající vším tím,co prošlo skrze střed......Ji./úsměv/
29.07.2016 12:04:33 | jitoush
Mít za krkem reminiscenci? Potentní k tomu, u sta hromů, tak nebul...možná že je lepší zapálit si cigaretu a vyjít směrem k ženskýmu létu...:-)
28.07.2016 22:47:35 | básněnka
Ty zatracené reminiscence, vždycky na člověka skočí zezadu..
28.07.2016 17:16:04 | iluzionistka
Krásná tichá básnička s lehoučkou ozvěnou krápajících slz nebo čehokoliv jiného :-D. ;-)
28.07.2016 15:16:33 | Kubíno
mlčeli si tichem hvězd hm A já se zařekla že už o hvězdách nebudu psát.No je to věčná inspirace starého dobrého vesmíru ;)
28.07.2016 12:45:47 | xoxoxo
Možná pršelo a domů se jim nechtělo a loučení se v zapálenou louč promění...
28.07.2016 11:13:11 | Philogyny1
nebo v Eliášovy plamínky na loužích..ale nejspíš v mžitky před očima...:-)* :-D*
28.07.2016 11:33:50 | Frr
. . . vidím ten obrázek - co jsi napsal - přede mnou je - čistá krása - čistá krása . . . :-)
28.07.2016 10:50:10 | Fany